1 100 000 lidí.

To je počet lidí, kteří hladem, na nemoci, vyčerpáním a v neustálém psychickém i fyzickém týrání zahynuli v koncentračním táboře Osvětim během druhé světové války.

Já a moji spolužáci z osmých a devátých tříd jsme měli tu možnost podívat se do tohoto tábora dnes sloužícího jako památka a připomínka hrůz prováděných nacisty.

Dověděli jsme se, jaká zvěrstva se zde prováděla na nevinných lidech, mohli jsme s nimi alespoň v duchu soucítit a představit si hrůzy, o kterých jsme slyšeli v hodinách dějepisu nebo v historických dokumentech.

Exkurze nám dala ponaučení do života, řekla nám zase o něco víc o naší historii, umožnila nám seznámit se s tímto pietním místem.

I když se nám všem po zhlédnutí těchto míst nechtělo moc smát a měli jsme zvláštní pocit, byla to teprve první část naší dobrodružné “výpravy” v Polsku.

Teď nás čekalo to příjemnější –  Solné doly Vělička.

A tak jsme nastoupili do autobusu a přibližně po hodině a půl jsme dojeli na místo.

Doly byly velmi zajímavé a úplně jiné než některé z našich českých jeskyní.

Průvodkyně Eliška, v první chvíli nepříjemná, ale poté velmi zábavná a šikovná paní, nás hezky provedla dvouhodinovou exkurzí, ve které jsme viděli ani ne jednu desetinu ze všech prostor solných dolů.

Byl to opravdu zážitek, vidět betlémy, lustry, sochy, celé ze soli a v životní velikosti 135 metrů pod povrchem. Eliška nám stále pozorně připomínala, ať dýcháme, jelikož nám prý každý nádech prodlouží život o pět minut a poté nás vyvezla výtahem až nahoru na povrch.

Unaveni a uchozeni po celodenním výletu jsme v autobuse usínali a promítali si v hlavě, co všechno jsme dnes viděli a co jsme zažili. Obě místa, která jsme navštívili, patří do kulturního dědictví UNESCO a pro nás (myslím, že mohu mluvit i za ostatní) to byl úžasný zážitek, který vřele doporučujeme  každému milovníkovi cestování.

A pokud tedy někdy navštívíte Solné doly ve Věličce, tak pamatujte, každý nádech se rovná pěti minutám života navíc.

Eliška Maňáková, 9.B

[Not a valid template]